Československo se po Korejské válce (1950 – 1953) významně angažovalo v poválečné obnově KLDR. Tyto aktivity nicméně navazovaly již na spolupráci navázanou v průběhu samotné války a českoslovenští odborníci se tak zde začali objevovat dříve než v jiných rozvojových státech, kam se dostali zpravidla až v rámci dekolonizace zemí Dálného a Středního Východu nebo afrického kontinentu. Do Korei tak byla například vyslána polní nemocnice se zdravotnickým personálem a společně se Švýcarskem, Švédskem a Polskem od podepsání příměří mezi oběma bojujícími stranami v červenci 1953 Československo dohlíželo na dodržování dohody o příměří podepsané v Pchanmundžomské pagodě míru. Českoslovenští zástupci působili rovněž v Dozorčí komisi neutrálních států a v Repatriační komisi neutrálních států.
Řada severokorejců studovala na československých vysokých školách a v dětských domovech v Československu bylo umístěno i mnoho válečných sirotků. Internát v Houšťce dokonce navštívila vládní delegace KLDR v čele s Kim Ir Senem v rámci první státní návštěvy v Československu, která probíhala od 21. do 23. června 1956.
Socialitické Československo se podílelo na obnově válkou zničené země materiálně i technicky. Do Koreje bylo odesíláno zdravotnické vybavení a léčiva. KLDR také například nakupovala stroje na opracování kovů, zařízení elektráren, sléváren a strojírenských závodů (například závod v Chičonu vybavený československými obráběcími stroji byl prvním, ve kterém se na území KLDR začaly vyrábět soustruhy), ale i techniku jako rypadla, autobusy, traktory, nákladní automobily, případně spotřební zboží jako tkaniny, obuv nebo silonové rybářské vlasce.
Kromě jiného českoslovenští technici, dělníci a inženýři pomáhali například při obnově zničených a výstavbě nových hydroelektráren v horách na severu země. Ve druhé polovině 50. let tak Čechoslováci stavěli vodní díla Ťandingan, Budengan a Chečengan, na přelomu 50. a 60. let pak Tonrongan a Kange. Celkem šlo o asi 70 stavenišť vzdálených stovky kilometrů, přičemž na tyto stavby od roku 1954 dohlížel a vedoucím československé technické skupiny byl vědecký pracovník Slovenské akademie věd Ing. Boris Boor, který zastával funkci poradce při výstavbě vodních děl v KLDR.
Zdroje:
Archiv autora
Literatura:
BOJAROVÁ, Olga a FOLL, Dobroslav: Made in Czechoslovakia. SNDK, Praha 1963.
FRANC, Martin: Český inženýr na Dálném Východě (Korea). In: Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Vol. 2009. No. 2. Oprava 2009. str. 255 – 268.
ŠVAMBERK Alexej, ČEDÍKOVÁ, Alexandra a HROMÁDKOVÁ, Silvia: Čechoslováci v Koreji. Výtah ze zprávy. Zpracováno v rámci projektu MZV ČR Historická paměť jednoho poloostrova – český pohled na KLDR (RM040109). Dostupné on-line https://www.mzv.cz/public/95/8e/e1/506920_396488_Svamberk040109.pdf.
ŠVAMBERK, Alex a ŠVAMBERK, Jaromír: Nasazen v Koreji: Zapomenutá válka a Čechoslováci. Gutenberg, Praha 2013.
Tisk:
BOOROVÁ, Magda: „Čeko-kapsuk“ na kaskádě Ťandingan. In: Rudé právo 15. 8. 1956, str. 3. Dostupné on-line http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1956/8/15/3.png.
(red.): Radostné setkání s korejskými dětmi. In: Rudé právo 23. 6. 1956, str. 1. Dostupné on-line http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1956/6/23/1.png.
Mapa:
Korea. Soubor politických map č. 1. Státní zeměměřičský a kartografický ústav v Praze. 1950.