Štítek: Polsko

Základ sporu o Těšínsko mezi Československem a Polskem byl položen již při rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku obou nových států ve střední Evropě, kdy v lednu 1919 dokonce mezi nimi došlo k ozbrojenému konfliktu, který vzájemné vztahy do budoucna velice zatížil. Hranice ve sporné oblasti bývalého Těšínského knížectví nakonec byla stanovena až v roce 1920 Konferencí velvyslanců, kdy Československo i Polsko získali zhruba polovinu území, které původně požadovali. Československu připadly jak uhelné doly strategického významu pro jeho průmysl, tak košicko-bohumínská dráha, tehdy jediné funkční a efektivní železniční spojení na Slovensko. Přesto však byli představitelé nacionalistických kruhů v podstatě nespokojeni, neboť požadovali pro svůj stát celé sporné území. Poláci rozhodnutí chápali jako nespravedlivé a akceptované pod nátlakem, neboť právě v té době čelili armádě sovětského Ruska u Varšavy. Pocit křivdy na polské straně byl navíc zesílen tím, že v Československu zůstala početná skupina Poláků, kteří v řadě obcí na Těšínsku dokonce převažovali. Podle sčítání lidu z roku 1921 sice žilo na československém území asi jen 109 tisíc, což představovalo 0,8 % všech obyvatel, většina jich ale žila právě na Těšínku a Ostravsku, přičemž předtím asi 14 tisíc příslušníků menšiny československé území opustilo v důsledku připojení částí Těšínska k ČSR a část z nich se přihlásila ke Slezské národnosti. Polské prameny odhadují počet Poláků v tomto období na cca 132 tisíc.