Jaroslav Kučera: Mírové uspořádání s Německem

Kučera, Jaroslav: Mírové uspořádání s Německem. Od protihitlerovské koalice k Česko-německé deklaraci. Dokořán: Praha, 2018. 479 str. ISBN 978-80-7363-912-9.

Autor se ve své monografii věnuje otázkám souvisejícím s mírovým uspořádáním s Německem po druhé světové válce. Ačkoliv jde o původní českou práci, která se rovněž zabývá vztahy mezi Československem, resp. Českou republikou a oběma německými státy (přičemž větší pozornost je samozřejmě věnována vztahům se Spolkovou republikou, neboť byly nepoměrně komplikovanější), nejde o publikaci věnující se výhradně česko(slovensko)-německým vztahům. Její záběr je mnohem širší, když se autor pokusil obsáhnout téměř všechny aspekty poválečného mírového upořádání mezi Spojenci a „hlavním viníkem“ války. V úvodu autor pečlivě vymezuje některé pojmy, které jsou pro pochopení tématu klíčové, a to včetně vlastního pojmu „mírové uspořádání“, a zasazuje je do celkového kontextu válečného a humanitárního práva. Rovněž definuje zásadní problémy mírového upořádání, které rozděluje do tří „košů“, a sice procedurální otázky (okupace, spojenecká kontrola a mírová smlouva), opatření směřující k zabránění ohrožení světového míru a mezinárodní stability ze strany Německa v budoucnu (demilitarizace, denacifikace, demokratizace, dekartelizace a politická a hospodářská jednota Německa) a konečně překonávání hospodářských a sociálních důsledků války (reparace, restituce, váleční zajatci a dispelaced persons). Těžiště publikace pak leží ve třech částech, z nichž první – syntetická – se věnuje právě procesním otázkám mírového uspořádání a třetí – analytická – vybraným problémům mírového uspořádání a kopírují tak hlavní témata zmíněných košů. Druhá část – označená jako exkurz – se zabývá problematikou vyhnanců a jejich svazů ve Spolkové republice.

Pokračování textu Jaroslav Kučera: Mírové uspořádání s Německem

Varšavská smlouva mezi SRN – PLR

Neformální jednání mezi Polskou lidovou republikou a Spolkovou republikou Německo probíhala již od roku 1969 a pro polskou vládu bylo uznání hranice na Odře a Nise ze strany Spolkové republiky klíčovou otázkou. Od normalizace vztahů se SRN si pak slibovala otevření možnosti normalizovat vztahy i s ostatními západními státy. Pro Německo byla smlouva s Polskem politicky nejdůležitější smlouvou ze všech smluv, jež měly být v rámci Neue Ostpolitik uzavřeny, samozřejmě s výjimkou té moskevské.

Pokračování textu Varšavská smlouva mezi SRN – PLR

Kunštát, Miroslav, Šebek, Jaroslav a Schmoller, Hildegard (eds.): Krize, válka a nový začátek

Kunštát, Miroslav, Šebek, Jaroslav a Schmoller, Hildegard (eds.): Krize, válka a nový začátek. Československo a Rakousko v období 1933 – 1948. Masarykův ústav AV ČR: Praha, 2017. 276 str. ISBN 978-80-87782-80-4.

Kolektivní monografie zpracovaná pod vedením editorů Miroslava Kunštáta, Jaroslava Šebka a Hildegard Schmoller představuje druhý svazek publikací Stálé komise českých a rakouských historiků ke společnému kulturnímu dědictví (první z nich pod názvem Kreiského éra v Rakousku a období normalizace v ČSSR byl publikován v roce 2014). Stati obsažené v recenzované práci vycházejí z příspěvků přednesených v rámci konference Československo a Rakousko 1933/38 – 1948/49, která se uskutečnila ve dnech 26. a 27. dubna 2012 v Praze. Publikováno bylo celkem 11 přepracovaných příspěvků, které je možno systematicky rozdělit do tří okruhů, ačkoliv editoři sami to nečiní. Pět příspěvků se vztahuje k období 1918 – 1938 (první a druhá stať překračují období vytýčené v názvu celé monografie), dva texty se věnují období druhé světové války a třetí část zahrnuje období 1945 – 1955, tedy do uzavření rakouské Státní smlouvy.

Pokračování textu Kunštát, Miroslav, Šebek, Jaroslav a Schmoller, Hildegard (eds.): Krize, válka a nový začátek

Převzetí moci komunisty v ČSR a SBZ

Text se věnuje komparaci vybraných aspektů převzetí moci komunisty v poválečném Československu a sovětské okupační zóně Německa (SBZ).

Pokračování textu Převzetí moci komunisty v ČSR a SBZ

Počátky „Neue Ostpolitik“

Výrazným impulzem ke změně západoněmeckého nazírání na vztahy s východní Evropou přinesla stavba Berlínské zdi v srpnu roku 1961, kdy si politici v Bonnu uvědomili, že reakce jejich západních spojenců je velice vlažná a vznikly pochybnosti, zda si – přes veškeré proklamace – skutečně přejí znovusjednocení Německa. Byl to jeden z významných faktorů, které vedl k poznání, že bude nutné pokusit se o vlastní přístup k Východu, normalizaci vztahů se Sovětským svazem a ostatními státy východního bloku a v důsledku toho snad i vztahů německo-německých. Pokračování textu Počátky „Neue Ostpolitik“

Motivace Francie a Německa k ustavení ESUO

Druhá světová válka přinesla kromě jiného devastaci celého evropského kontinentu. Německo jako její hlavní viník bylo zcela poraženo a okupováno spojenci, z nichž každý však ve své okupační zóně sledoval především vlastní cíle. Francie se snažila všemi prostředky dosáhnout eliminace možné budoucí obnovy hospodářského potenciálu Německa, která by jejímu sousedovi a tradičnímu rivalovi umožnila znovu nabýt takového postavení, že by se pro ni stalo novou hrozbou. Z toho důvodu usilovala o ovládnutí Porýní a Porúří, jejichž zdroje navíc považovala za klíčové pro svůj vlastní horní a hutní průmysl, snažila se od Německa oddělit Sársko a hospodářsky jej integrovat, a v prvních poválečných letech se dokonce pokoušela zabránit vzniku jednotného Německa, byť pouze ze západních okupačních zón. Tyto její snahy však narážely na odpor nejprve Spojených států a později i Velké Británie. Anglo-americké spojenectví naopak usilovalo o co nejrychlejší hospodářskou obnovu Německa, aby tak snížilo náklady na okupační správu. Svou roli jistě mohly hrát i obavy z opakování scénáře z období po první světové válce. Pokračování textu Motivace Francie a Německa k ustavení ESUO

Blokáda Berlína

Bezprostředním impulzem pro úplnou blokádu se stalo až ohlášení měnové reformy v západních okupačních zónách 18. června 1948 (zavedení Deutschmark), byť do ní nebyly zahrnuty západní sektory Berlína. Sověti se poté začali obávat toho, že neprovedou-li vlastní měnovou reformu, bude východní zóna zaplavena starou měnou ze západu. Sověti proto svou zónu uzavřeli, byť doprava do Berlína stále ještě přerušena nebyla, a 22. června ohlásili svou vlastní měnovou reformu (měna měla označení Ostmark), která však zahrnovala i západní zóny v Berlíně, což zdůvodnili tím, že kdyby tak neučinili, nemohli by kontrolovat oběh měny ve městě. Západní spojenci v reakci na to následující den zrušili pro západní sektory v Berlíně tento rozkaz Sovětské vojenské správy v Německu (SMAD) a ohlásili zde vlastní měnu, označovanou jako B-Mark (Berlin-Mark). Pokračování textu Blokáda Berlína

Integrace západních zón Německa a Londýnská konference

Po dalším neúspěšném kole jednání konference Rady ministrů zahraničních věcí vítězných mocností konaném v listopadu a prosinci 1947 v Londýně došlo na straně Západu jednak k ratifikaci Marshallova plánu Kongresem USA, kromě hospodářské obnovy byla spuštěna i jednání o společné obraně Západu (zde svou roli sehrál komunistický převrat v Československu v únoru 1948) a Velká Británie a Spojené státy se zřejmě definitivně rozhodly pro vytvoření sjednoceného Německa v nejširším možném rozsahu, a tedy bez sovětské zóny. Ke změně svého postoje v Německé otázce dospěla počátkem roku 1948 i Francie, vědoma si toho, že chce-li dostávat pomoc od Spojených států a chce-li svou bezpečnost spojovat s přítomností amerických sil na svém a zejména německém území, nemůže dále bojkotovat požadavky spojenců. Pokračování textu Integrace západních zón Německa a Londýnská konference