Základ sporu o Těšínsko mezi Československem a Polskem byl položen již při rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku obou nových států ve střední Evropě, kdy v lednu 1919 dokonce mezi nimi došlo k ozbrojenému konfliktu, který vzájemné vztahy do budoucna velice zatížil. Hranice ve sporné oblasti bývalého Těšínského knížectví nakonec byla stanovena až v roce 1920 Konferencí velvyslanců, kdy Československo i Polsko získali zhruba polovinu území, které původně požadovali. Československu připadly jak uhelné doly strategického významu pro jeho průmysl, tak košicko-bohumínská dráha, tehdy jediné funkční a efektivní železniční spojení na Slovensko. Přesto však byli představitelé nacionalistických kruhů v podstatě nespokojeni, neboť požadovali pro svůj stát celé sporné území. Poláci rozhodnutí chápali jako nespravedlivé a akceptované pod nátlakem, neboť právě v té době čelili armádě sovětského Ruska u Varšavy. Pocit křivdy na polské straně byl navíc zesílen tím, že v Československu zůstala početná skupina Poláků, kteří v řadě obcí na Těšínsku dokonce převažovali. Podle sčítání lidu z roku 1921 sice žilo na československém území asi jen 109 tisíc, což představovalo 0,8 % všech obyvatel, většina jich ale žila právě na Těšínku a Ostravsku, přičemž předtím asi 14 tisíc příslušníků menšiny československé území opustilo v důsledku připojení částí Těšínska k ČSR a část z nich se přihlásila ke Slezské národnosti. Polské prameny odhadují počet Poláků v tomto období na cca 132 tisíc.
Pokračování textu Kořeny česko(slovensko)-polského sporu o TěšínskoŠtítek: poválečná Evropa
Philipp Ther: Temná strana národních států
Ther, Philipp: Temná strana národních států. Etnické čistky v moderní Evropě. Argo: Praha, 2017. 295 str. ISBN 978-80-257-2133-9.
Autor se ve své práci věnuje problematice etnických čistek na evropském kontinentě, přičemž sleduje i určité přesahy do jiných regionů (Indie Palestina a Kavkaz), které nazývá vývozem evropského modelu. Již v úvodu své práce jednoznačně definuje etnické čistky jako jednání, jehož cílem je systematické odstranění jedné skupiny obyvatel z určitého území. Tím se zásadním způsobem liší od genocidy, se kterou je často zaměňována, neboť cílem genocidy je vyhlazení určité skupiny obyvatel, ne pouze její eliminace, resp. vyhnání či vysídlení. Rozdíl mezi oběma fenomény pak spatřuje i v počtu obětí, neboť uvádí, že zatímco počet obětí na životech u etnických čistek dosahuje zhruba 10%, cílem genocidy je dosáhnout 100% obětí. Mimo jeho pozornost proto v rámci recenzované monografie stojí holocaust, který je jednoznačně genocidou Židů. V rámci práce se Ther pokouší periodizovat vývoj etnických čistek do celkem čtyř etap, z nichž každé věnuje samostatnou kapitolu.
Pokračování textu Philipp Ther: Temná strana národních států
Kunštát, Miroslav, Šebek, Jaroslav a Schmoller, Hildegard (eds.): Krize, válka a nový začátek
Kunštát, Miroslav, Šebek, Jaroslav a Schmoller, Hildegard (eds.): Krize, válka a nový začátek. Československo a Rakousko v období 1933 – 1948. Masarykův ústav AV ČR: Praha, 2017. 276 str. ISBN 978-80-87782-80-4.
Kolektivní monografie zpracovaná pod vedením editorů Miroslava Kunštáta, Jaroslava Šebka a Hildegard Schmoller představuje druhý svazek publikací Stálé komise českých a rakouských historiků ke společnému kulturnímu dědictví (první z nich pod názvem Kreiského éra v Rakousku a období normalizace v ČSSR byl publikován v roce 2014). Stati obsažené v recenzované práci vycházejí z příspěvků přednesených v rámci konference Československo a Rakousko 1933/38 – 1948/49, která se uskutečnila ve dnech 26. a 27. dubna 2012 v Praze. Publikováno bylo celkem 11 přepracovaných příspěvků, které je možno systematicky rozdělit do tří okruhů, ačkoliv editoři sami to nečiní. Pět příspěvků se vztahuje k období 1918 – 1938 (první a druhá stať překračují období vytýčené v názvu celé monografie), dva texty se věnují období druhé světové války a třetí část zahrnuje období 1945 – 1955, tedy do uzavření rakouské Státní smlouvy.
Převzetí moci komunisty v ČSR a SBZ
Text se věnuje komparaci vybraných aspektů převzetí moci komunisty v poválečném Československu a sovětské okupační zóně Německa (SBZ).
Motivace Francie a Německa k ustavení ESUO
Druhá světová válka přinesla kromě jiného devastaci celého evropského kontinentu. Německo jako její hlavní viník bylo zcela poraženo a okupováno spojenci, z nichž každý však ve své okupační zóně sledoval především vlastní cíle. Francie se snažila všemi prostředky dosáhnout eliminace možné budoucí obnovy hospodářského potenciálu Německa, která by jejímu sousedovi a tradičnímu rivalovi umožnila znovu nabýt takového postavení, že by se pro ni stalo novou hrozbou. Z toho důvodu usilovala o ovládnutí Porýní a Porúří, jejichž zdroje navíc považovala za klíčové pro svůj vlastní horní a hutní průmysl, snažila se od Německa oddělit Sársko a hospodářsky jej integrovat, a v prvních poválečných letech se dokonce pokoušela zabránit vzniku jednotného Německa, byť pouze ze západních okupačních zón. Tyto její snahy však narážely na odpor nejprve Spojených států a později i Velké Británie. Anglo-americké spojenectví naopak usilovalo o co nejrychlejší hospodářskou obnovu Německa, aby tak snížilo náklady na okupační správu. Svou roli jistě mohly hrát i obavy z opakování scénáře z období po první světové válce. Pokračování textu Motivace Francie a Německa k ustavení ESUO
Blokáda Berlína
Bezprostředním impulzem pro úplnou blokádu se stalo až ohlášení měnové reformy v západních okupačních zónách 18. června 1948 (zavedení Deutschmark), byť do ní nebyly zahrnuty západní sektory Berlína. Sověti se poté začali obávat toho, že neprovedou-li vlastní měnovou reformu, bude východní zóna zaplavena starou měnou ze západu. Sověti proto svou zónu uzavřeli, byť doprava do Berlína stále ještě přerušena nebyla, a 22. června ohlásili svou vlastní měnovou reformu (měna měla označení Ostmark), která však zahrnovala i západní zóny v Berlíně, což zdůvodnili tím, že kdyby tak neučinili, nemohli by kontrolovat oběh měny ve městě. Západní spojenci v reakci na to následující den zrušili pro západní sektory v Berlíně tento rozkaz Sovětské vojenské správy v Německu (SMAD) a ohlásili zde vlastní měnu, označovanou jako B-Mark (Berlin-Mark). Pokračování textu Blokáda Berlína
Ke koncepcím poválečného uspořádání v Německu
Plány na poválečné uspořádání v Německu byly v závěru války projednávány opakovaně. Přesto však, s výjimkou plánu na rozdělení německého území do čtyř okupačních zón, neexistovala společná představa o dalším vývoji. Spojenecké diskuse týkající se Německa se totiž původně logicky soustředily převážně na válečné cíle a konečnou porážku společného nepřítele. Zásada vytvoření okupačních zón byla předběžně přijata již na konferenci v Teheránu v listopadu 1943 a potvrzena následně v Jaltě v únoru 1945 a na konferenci v Postupimi. Již v Teheránu se ale ukázalo, že rozdíly mezi spojenci v otázkách týkajících se poválečného Německa jsou značné a hledání konsenzu bylo přesunuto na nově vytvořenou Evropskou poradní komisi (European Advisory Commission). Ani jí se však nedařilo řešení nalézt, což se znovu projevilo právě na konferenci na Jaltě v únoru 1945. Cílem spojenců zůstávalo zachovat jednotný německý stát, přičemž však každá z vítězných mocností měla okupovat jednu ze zón a v ní provádět poválečnou správu. Spojenci se však i na Jaltě soustředili hlavně na otázky hospodářské. Ty politické zůstávaly bez rozhodnutí. Na celoněmecké úrovni měla být činnost okupačních správ koordinována tzv. Spojeneckou kontrolní komisí sídlící v Berlíně. Přístup spojenců k jednotlivým okupačním zónám v Německu a jeho celkové obnově byl v důsledku odlišných státoprávních uspořádání v jednotlivých spojeneckých státech (zejména SSSR na jedné straně a západními spojenci na straně druhé) od počátku velice rozdílný, neboť každý ze spojenců se snažil svou zónu přizpůsobit svým představám o fungování státu a hospodářském systému. Díky tomu se proklamovaný cíl jednotného Německa vzdaloval přímo úměrně tomu, jak postupovala vzájemná nedůvěra mezi Sovětským svazem na východě a Spojenými státy, Velkou Británií a Francií na západě. Pokračování textu Ke koncepcím poválečného uspořádání v Německu