12. března 1947 předstoupil Harry S. Truman před americký Kongres a přednesl projev, v němž definoval postoj, který vešel do dějin jako Trumanova doktrína, a navrhl řešení situace v Řecku a Turecku. To mělo spočívat ve vyčlenění celkové částky 400 milionů dolarů na vojenskou pomoc oběma státům, přičemž tato pomoc měla spočívat především ve vytvoření americké vojenské mise v Řecku a výcviku armád obou zemí. Ve velice emotivním projevu mimo jiné uvedl, že zhroucení svobodných institucí a ztráta nezávislosti Řecka a Turecka by byla katastrofou nejen pro ně samotné, ale pro celý svět. Pokud Spojené státy Řecko a Turecko opustí, hrozí jim, že upadnou do sovětské sféry vlivu. To bude posílením pro místní komunistické strany ve státech jako Itálie nebo Francie, které mohou příkladu Řecka a Turecka následovat. Do projevu však byly zahrnuty i obecnější cíle, kdy Truman poněkud široce a neadresně uvedl, že politikou Spojených států musí být podpora svobodných národů odolávajících pokusům ozbrojené menšiny (podporované ze zahraničí) o převzetí moci. Kongres poté požadovaný zákon schválil, avšak ne zcela jednoznačně. Rétorika Trumanova projevu odpovídala tomu, že byl pravděpodobně určen především americkým voličům. Sověti zřejmě pochopili, že se netýká té části Evropy, kterou již mají pod kontrolou, a omezili se tak v podstatě na verbální odsouzení.
Archiv rubriky: Strategie zadržování
Blokáda Berlína
Bezprostředním impulzem pro úplnou blokádu se stalo až ohlášení měnové reformy v západních okupačních zónách 18. června 1948 (zavedení Deutschmark), byť do ní nebyly zahrnuty západní sektory Berlína. Sověti se poté začali obávat toho, že neprovedou-li vlastní měnovou reformu, bude východní zóna zaplavena starou měnou ze západu. Sověti proto svou zónu uzavřeli, byť doprava do Berlína stále ještě přerušena nebyla, a 22. června ohlásili svou vlastní měnovou reformu (měna měla označení Ostmark), která však zahrnovala i západní zóny v Berlíně, což zdůvodnili tím, že kdyby tak neučinili, nemohli by kontrolovat oběh měny ve městě. Západní spojenci v reakci na to následující den zrušili pro západní sektory v Berlíně tento rozkaz Sovětské vojenské správy v Německu (SMAD) a ohlásili zde vlastní měnu, označovanou jako B-Mark (Berlin-Mark). Pokračování textu Blokáda Berlína
Role Československa v americké strategii zadržování
Není pochyb o tom, že poválečné Československo bylo americkou administrativou vnímáno jako stát, který je zaměřen silně levicově. Nikoliv však jako stát, který musí nutně skončit v sovětské sféře vlivu, neboť obrat doleva probíhal ve všech státech, včetně například Skandinávie či dokonce Británie. Narůst členské základny komunistické strany byl sice vnímán jako znepokojivý, ale v podmínkách nejen střední Evropy nešlo o ojedinělý jev. Podle Igora Lukeše Československo navíc vyšlo z druhé světové války, aniž by jednoznačně patřilo do některého z formujících se bloků, a ani američtí diplomaté se nedokázali shodnout, jaký osud Československo čeká. Je však třeba mít na paměti, že občasná přílišná horlivost v podpoře Sovětů na mezinárodním poli byla americkou administrativou vnímána negativně. Konkrétně je možné zmínit například ovace, kterými československá delegace odměnila projev Andreje Vyšinského na mírové konferenci v Paříži namířený proti Spojeným státům. Vztahy USA a Československa rovněž zastiňovaly spory o náhrady za majetek amerických občanů a firem znárodněný československou vládou. V důsledku toho docházelo postupně k omezování možnosti čerpání amerických úvěrů, kdy například v roce 1946 z již přislíbeného úvěru ve výši 50 milionů dolarů, mohlo Československo vyčerpat jen asi 15% a další úvěrování ze strany USA (i jimi výrazně ovlivňované Světové banky) bylo poté zastaveno. Pokračování textu Role Československa v americké strategii zadržování