Není pochyb o tom, že poválečné Československo bylo americkou administrativou vnímáno jako stát, který je zaměřen silně levicově. Nikoliv však jako stát, který musí nutně skončit v sovětské sféře vlivu, neboť obrat doleva probíhal ve všech státech, včetně například Skandinávie či dokonce Británie. Narůst členské základny komunistické strany byl sice vnímán jako znepokojivý, ale v podmínkách nejen střední Evropy nešlo o ojedinělý jev. Podle Igora Lukeše Československo navíc vyšlo z druhé světové války, aniž by jednoznačně patřilo do některého z formujících se bloků, a ani američtí diplomaté se nedokázali shodnout, jaký osud Československo čeká. Je však třeba mít na paměti, že občasná přílišná horlivost v podpoře Sovětů na mezinárodním poli byla americkou administrativou vnímána negativně. Konkrétně je možné zmínit například ovace, kterými československá delegace odměnila projev Andreje Vyšinského na mírové konferenci v Paříži namířený proti Spojeným státům. Vztahy USA a Československa rovněž zastiňovaly spory o náhrady za majetek amerických občanů a firem znárodněný československou vládou. V důsledku toho docházelo postupně k omezování možnosti čerpání amerických úvěrů, kdy například v roce 1946 z již přislíbeného úvěru ve výši 50 milionů dolarů, mohlo Československo vyčerpat jen asi 15% a další úvěrování ze strany USA (i jimi výrazně ovlivňované Světové banky) bylo poté zastaveno.
Všechny uvedené kroky zhoršovaly postavení československých nekomunistických stran, které obtížně vysvětlovaly svou snahu udržet Československo mezi Západem a Východem, zvlášť když KSČ hlasitě prezentovala a zdůrazňovala sebemenší sovětské vstřícné gesto a tvrdě kritizovala přístup Západu. Skutečnost, že se Československo definitivně dostalo do vlivové sféry Sovětského svazu, však byla nejvýrazněji demonstrována nejprve přijetím pozvání k účasti na pařížské konferenci o Marshallově plánu a jejím následným odmítnutím na nátlak Sovětů ještě v průběhu návštěvy československé vládní delegace v Moskvě v červenci 1947. Přitom se vláda marně snažila zamlčovat, že k odmítnutí došlo na nátlak Stalina, který neúčast Československa na konferenci označil za otázku spojenectví se Sovětským svazem. Jestliže si ještě na počátku roku 1947 řada členů americké administrativy myslela, že mírové soužití se Sovětským svazem bude při vynaložení náležitého úsilí možné, na konci tohoto roku se jejich počet povážlivě zmenšil.
Únorové převzetí moci KSČ už bylo jen logickým důsledkem předchozího vývoje. Jeho průběh a zejména výsledek měl však některé logické konsekvence v americké zahraniční politice. Američtí představitelé byli zaskočeni Stalinovou troufalostí, nicméně nedomnívali se, že by převzetí moci komunisty v Československu mohlo změnit rovnováhu sil. Obávali se však toho, že by státní převrat mohl negativně ovlivnit vývoj v některých evropských státech. Snadnost, s jakou se komunistům podařilo převzít moc v Praze, by mohla pobídnout jejich partnery v Římě a Paříži a demoralizovat odpůrce. Pražské události tak přiměly Kongres k přijetí legislativy nutné k implementaci Marshallova plánu bez ohledu na její dopady do rozpočtu, daní či inflačního výhledu. Navíc urychlily úsilí nově zformované CIA vedoucí k porážce italských komunistů v dubnových volbách. Washington rovněž vyslal námořní síly ke skandinávským břehům a podpořil tak Norsko a Švédsko, které čelily tlaku Sovětů na podepsání smlouvy o přátelství. Zprávy o událostech v Československu rovněž pronikly na londýnskou konferenci o budoucnosti Německa, která se konala bez Sovětského svazu a de facto jednala o účasti Německa na Marshallově plánu a prvních konceptech přípravy vzniku samostatného státu ze tří západních okupačních zón. George Kennan pražský převrat účastníkům interpretoval jako definitivní reakci Sovětů na úspěch Marshallova plánu a na přípravu vzniku jednotného státu na západě Německa. To významně urychlilo formulaci společné politiky zúčastněných států v obou uvedených otázkách.
Ačkoliv se tedy Československo nestalo objektem americké politiky zadržování, jeho vnitřní vývoj urychlil některá vnitropolitická i zahraničněpolitická rozhodnutí Spojených států.
Literatura:
Dejmek, Jindřich: Postoj Československa k nabídce Marshallova plánu. In: Dejmek, Jindřich, Loužek, Marek (eds.): Marshallův plán. Šedesát let poté. Centrum pro ekonomiku a politiku. Praha 2007.
Lukeš, Igor: Československo nad propastí. Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945 – 1948. Prostor. Praha 2015.
Průcha, Václav a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. II. díl. – období 1945 – 1992. Doplněk. Brno 2009.
Shlaim, A.: The Partition of Germany and the Origins of the Cold War. In.: Review of International Studies. Vol. 11, No. 2. 1983-1984.
Smetana, Vít: Kořeny československé závislosti na SSSR. In: Dejmek, Jindřich, Loužek, Marek (eds.): Marshallův plán. Šedesát let poté. Centrum pro ekonomiku a politiku. Praha 2007.