Na moskevské konferenci ministrů zahraničních věcí konané v Moskvě v prosinci 1945 americká delegace navrhovala pro Koreu postupnou emancipaci vrcholící vytvořením jednotného státu na Korejském poloostrově. Sověti naopak trvali na bezodkladném ustavení prozatímní korejské vlády s maximálně pětiletým přechodným obdobím. Další konference věnující se mimo jiné korejské otázce proběhla ne přelomu ledna a února 1946. Na ní Sověti reprezentovali zcela odlišné stanovisko a navrhovali udržení okupačních zón. Jednání nakonec skočila bezvýsledně a v důsledku eskalace konfliktů mezi bývalými spojenci postupně opadal zájem o nalezení všeobecně přijatelného smírného řešení celého problému.
Obě strany tak začaly na poloostrově podporovat režimy, které se postupně etablovaly v jejich okupačních zónách. Za lidového vůdce v severní části poloostrova byl již v roce 1945 Sověty vybrán příslušník korejského praporu zformovaného v chabarovské oblasti Kim Ir-sen. Sověti jej vybrali pravděpodobně proto, že jej považovali za spolehlivějšího komunistu, než jakými byli členově strany žijící dlouhá léta pod patronací KS Číny a Mao Ce-tunga nebo členové strany z jižní části poloostrova. Již v prosinci 1945 se stal Kim Ir-sen generálním tajemníkem korejské komunistické strany a od února následujícího roku pak stál v čele tzv. Lidového výboru, zárodku prozatímní vlády. Na jih od 38. rovnoběžky Američané podporovali Li Syn-mana a jeho Liberální stranu. Ta svolala již na počátek února 1946 Prozatímní národní shromáždění, které mělo položit základy budoucího státu, což však Severokorejci zásadně odmítali a začali budovat státní zřízení sovětského typu.
Spojené státy se ve druhé polovině roku 1947 pokusily přenést celý problém na půdu Valného shromáždění OSN, které vytvořilo tzv. Dočasnou komisi, která měla dohlížet na průběh voleb v celé Koreji, na jejich základě měla vzniknout korejská vláda. Působnost dočasné komise však severokorejský režim odmítal, a tak pod jejím dohledem proběhly pouze volby v jižní části poloostrova, a to v květnu 1948. V srpnu téhož roku došlo na tomto území k vyhlášení Korejské republiky, jejímž prezidentem se stal Li Syn-man. V následujícím měsíci byla na sever od 38. rovnoběžky vyhlášena Korejská lidově demokratická republika sovětského typu, v jejímž čele stanul Kim Ir-sen.
Stažení sovětských jednotek ze severu v prosinci 1948 a postupná redukce počtu amerických jednotek na jihu v průběhu roku 1949 měly na celý poloostrov destabilizační účinek, neboť projevy agresivity obou znepřátelených korejských režimů nabyly na intenzitě. Zatímco sever podporoval jemu nakloněné partyzánské hnutí na jihu, jihokorejský režim naopak podporoval a provokoval většinu srážek podél 38. rovnoběžky a otevřeně hovořil o invazi na sever.